Na začátku roku obvykle hledíme dopředu. Plánujeme, hodnotíme, děláme si předsevzetí, kreslíme nové mapy. Jako by jen stačilo najít správný směr, správnou
Někdy se člověk zastaví teprve tehdy, když už nemá kam utíkat. Ne proto, že by chtěl. Ale proto, že se uvnitř něco unaví, vyčerpá, odevzdá. A v tom zvláštním
Žijeme v období, kdy už se o světě nerozhoduje u volebních uren, ale v každodenním životě. Všechno, co jsme dřív brali jako samozřejmost a čeho jsme si
Žijeme v extrémně turbulentní „přechodové“ době, která dokáže člověka snadno znejistit. I když si to mnoho lidí dlouho nechtělo přiznat, teď už skoro každý
Nová Šifra není ani tentokrát sbírkou jednotlivých článků. Je to skladba. Symfonie, ve které se záměrně vracejí motivy, a přitom pokaždé jinak – tu o kousek
Tohle číslo Šifry vznikalo zvláštním způsobem. Původně totiž mělo být o něčem jiném – konkrétně o jednom zapomenutém českém géniovi. O člověku, který zasvětil
Jakmile jsem poprvé ukázal návrh obálky tohoto čísla člověku, kterému věřím a kterého si vážím, upřímně se zhrozil. „Tohle přece nemůžeš dát na titulku.
Starý svět končí. Nový se rodí. A my jsme uprostřed. Proto s květnovým číslem přichází Šifrovaný manifest. Osobní. Hluboký. Pravdivý. Odvážný. A tak trochu